💦Rosnička – svitavský festival bourá stereotypy

Rosnička. Festival u Svitav letos čeká už osmý ročník. O tom, jak to s ní bylo na počátku, co jí předcházelo a jak se z ní stal event, kterému headlinují jména jako Indy a Wich, nebo slovenská Katarzia, jsme si povídali s jejím hlavním organizátorem Petrem Horákem.

Jak bys popsal Rosničku a její program někomu, kdo o ní ještě vůbec nic neslyšel?

V první řadě bych ho upozornil na to, že tam neuslyší  hudbu, kterou běžně najde v rádiu, televizi nebo na Youtube. Tam na něj tyhle projekty jen tak nevyskočí, protože je to pořád spíš úzká zájmová skupina. Jsou tam věci převážně elektronického ražení, při kterých interpreti často používají i živé nástroje – klávesy, kytary, případně dechový nástroje, ale ve finále je tam stejně i nějaký ten počítač, který tomu dává rytmiku a dělá z toho taneční hudbu.

Říkal jsi, že návštěvník Rosničky neuslyší to, na co může lehce narazit na internetu, nebo v rádiu. Právě tyhle věci ale na větší festivaly lákají řady lidí. Jak to řešíte?

Aby tam přišli lidi, musíme mít i něco většího. Takže při bookingu se podíváme, které ze známějších projektů jsou cenově dostupné, abychom na ně mohli nalákat co nejvíc lidí. V budoucnu by jsme ale chtěli, aby se Rosnička dostala na úroveň festivalu, kam lidi budou chodit hlavně kvůli tomu, že je to Rosnička, a ne kvůli několika interpretům které znají. Aby si řekli – hele, tam je to hezký a vždy tam objevím pár projektů, o kterých jsem do té doby nevěděl. To by byl ideální stav.

“Interpreti, které na našem festivalu chceme vidět si to musí zasloužit a jít s dobou, nezůstávat pět let na stejném místě,” říká organizátor festivalu Rosnička Petr Horák

A kolik se vás snaží akci do toho ideálního stavu dostat?

Na papíře, potažmo u počítače, jsem to hlavně já, můj kolega Honza a staronový kolega Kája. Na místě se pak přidávají další organizátoři, kteří pak pod sebou mají víc lidí. Ti se starají o bary, nebo techniku. Přes rok jsme to tedy my tři a pak na místě dalších pět nebo šest šéfů. Dohromady to dělá asi 50 nebo 60 lidí.

Byli jste od začátku jenom tři?

V průběhu let se to dost změnilo. Kdysi nás to organizovalo i šest, ale tenhle ročník jsme to byli jen my tři. Což je mnohem jednodušší když mluvíme o rozhodování. Jde to mnohem líp než když se má dohodnou šest lidí. Při organizaci se totiž moc nedá mluvit o kompromisu, vždy to musí být jednoznačné řešení a to je pak každá diskuze na hodně dlouho.

Rosničku prezentujete jako event o současné hudbě. Kdy vás poprvé napadlo zorganizovat něco takového v Čechách?

Už v minulosti, zhruba od roku 2002, jsme dělali akce v klubech. O rok později jsme pak udělali relativně malý, čistě elektronický festival Suncastle, který vydržel čtyři ročníky. Ještě před ním jsme se ale začali bavit o konceptu budoucí Rosničky. Jenže udělat akci někde na okraji města, bez vody, zavedené elektřiny, osvětlění a oplocení nebylo prostě úplně jednoduché. Měli jsme už hotovou grafiku a nasmlouvaný umělce, ale upustili jsme od toho s tím, že to nedáme a věnovali se radši Suncastlu. Jeho poslední ročník ale moc nevyšel a prodělali jsme na něm hodně peněz, tak jsme se rozhodli to típnout a v organizování parties už nepokračovat.

Stejně jste ale po kratší pauze pokračovali. Proč?

Chybělo nám to. Měli jsme pocit, že nám život tak nějak utíká pod rukama, jeden den byl jako druhý. Tak jsme se rozhodli vrátit se k tomu starému nápadu a  v roce 2011 zorganizovali první Rosničku. První tři ročníky byli zadarmo. Třetí byl do té doby největší a nejlepší, ale stejně prodělal. Tak jsme zjistili, že zadarmo to asi nepůjde, a tak jsme začali vybírat alespoň symbolické vstupné, které se pak zvedalo.

Byl součástí původního konceptu i nápad postavit festival na elektronické hudbě?

Právě že ne, to přišlo až časem. Ze začátku tam byli i rockové kapely, Ska, nebo i Reggae a my si mysleli, že to bude fungovat. No ale nefungovalo. I když tam byla dobrá rocková kapela, tak to nikoho moc nezajímalo. Postupem času se tyhle věci samy vyfiltrovaly a skončili jsme u toho, že je to věnované výhradně elektronické hudbě s různými přesahy. Už se nesnažíme být kočkopes. Už se snažíme točit jen kolem té “čisté” elektroniky, ať už je se zpěvákem nebo bez, pomalá nebo rychlá. Protože toho rocku, ska, nebo i reggae je tady relativně dost, ale v okolí není žádná větší akce, která by se soustřeďovala pouze na elektroniku.

V tomhle lineupu vám celkem svítí Katarzia, která ale elektronickou muzikou známá není. Proč jste se rozhodli jí tam zařadit?

Stačí si pustit to, na čem teď dělá. Osobně si myslím že tam sedne a hodně lidí se na ní dost těší. To, co jsem od ní naposlouchal se na Rosničku hodí. Bude mít dobrý čas a lidem, kteří tomu dají šanci se to podle mě líbit bude. A když ne, můžou jít na druhou stage kde bude v tu dobu už hrát house.

Jak na to, že organizujete takový festival reagují vaši rodiče?

Za kolegy mluvit nemůžu, ale můj táta to co děláme chápe, protože se taky pohybuje u hudby. Na druhou stranu máma by byla radši kdybychom přestali a pořád se mě ptá, jestli s tím už nechceme seknout. A já ji pořád odpovídám, že ne. Že bych pak neměl co dělat a chodil bych akorát do práce a zpátky domů. Nic bych za sebou nenechal, a to by mi bylo líto. Dokud to funguje, tak to chceme udržet a určitě udělat alespoň ten 10. ročník.

Deset let je pro menší festivaly opravdu vysoké číslo. Čekali jste to, když jste začínali?

Tehdy to byl dost punk. Na jednu stranu to bylo horší co se týče celkové úrovně a kvality, ale na druhou zas levnější a lehčí co se týče organizace. Dlouhodobě jsme to ale nějak neřešili. Každý rok se nám podařilo najít další a další kvalitní umělce. Nejsme snobi, ale interpreti, které na našem festivalu chceme vidět si to musí zasloužit a musí jít s dobou, nezůstávat pět let na stejném místě. Možná právě proto nám to vydrželo tak dlouho.

Co by si z letošního programu nejvíc doporučil?

Určitě bych se zašel podívat na naše zahraniční hosty Charlie (holka, pozn. autora), Norwella a Emile Strunze, kteří se věnují různým druhům housu a electra. Zahraje tam i náš nejčerstvější objev Hello Marcel, což jsou shodou okolností kamarádi ze Svitav. Jsme totiž vždycky moc rádi když se nám tam podaří dostat nějaké i nějaké to domácí “live” vystoupení, za které se nemusíme stydět. Pak bych určitě doporučil one-man show Zagami Jericho a Piqi Miqi a jedním z vrcholů pátečního programu bude stopro koncert 1flfsoap s François Svalisem. Každý rok si tam taky zavoláme projekty, které jsme měli rádi když jsme byli mladší, proto se teď moc těšíme z Indyho a Wiche, kterým supportne LA4.

 

Festival Rosnička je na lokální scéně skutečně unikátním projektem. Letošní ročník proběhne v termínu 27. – 29. července a už  teď o událost projevilo na facebooku zájem přes 3 000 lidí. S hudební redakcí Grand Garbage u toho nesmíme chybět a report pro Vás chystá Maťa Paulenové – autorka dnešního rozhovoru. Více informací o festivalu můžete najít na facebookovém eventu:  

 Festival Rosnička 2018

share post to: