Minimalistka Adéla M. – I NEED COLOUR

Návrhářka Adéla Mitrengová se netají tím, že nechce dělat extravagantní modely, ale přísně minimalistickou a nositelnou módu. V editorialu od fotografky Dummi Lewczyszyn představuje svoji novou kolekci I NEED COLOUR a podělila se s námi, proč vlastně potřebuje k životu barvy. 

 

Adélo, děláš především minimalistické, jemné modely. Byla Tvoje tvorba vždycky taková?

Moje druhá práce na střední byla hodně aranžovaná, ale všechno bylo špatně, proces mě nebavil, cítila jsem, že to nevychází ze mě a s výsledkem jsem nebyla vůbec spokojená. Tudy cesta nevedla. Uvědomila jsem si, že chci dělat funkční nositelné věci, ne umělecké objekty a nepraktické věci, které jsou sice efektní na fotku, ale pomalu si v nich ani nesedneš.

 

 

Tahle kolekce se jmenuje I NEED COLOUR. Proč vlastně potřebuješ barvy?

Zkombinovat černou s černou je zaručený úspěch. Někdy si říkám, že bych měla i jednodušší rána, ale byla by to pro mě nuda. Barvy mě dělají šťastnější, proto se jimi obklopuji. Taky to mám obráceně – ještě, než vymyslím střihy a tvary oděvů, tak prvně vidím v jakých barvách se celá kolekce ponese. Potřebuju k životu barvy, miluju ladění barev, která kterou pozdvihne. Líbí se mi, jak barvy působí na člověka, co v nás vyvolávají. Můžeme udělat stejnou věc v různých barvách a každá vyzní jinak. Myšlenkou této kolekce bylo udělat outfity v monochromních barvách (což je mimochodem s výběrem látek u nás dost složité), které se mezi sebou dají kombinovat.

Dneska můžeš už srovnávat dvě školy – brněnskou ŠUŘKU a plzeňskou Fakultu umění Ladislava Sutnara. Je v tom rozdíl? A jak zvládáš ještě menší město?

Brněnská střední škola mě naučila základy řemesla, tehdy jsem to brala jako otravu, ale teď vím, jak je to důležité. Dala mi přehled v dějinách umění a utvrdila mě v tom, jakým směrem chci jít. Na vysoké je už člověk sám za sebe, moc tě netvaruje, nikdo ti každý týden nepřipomíná, že máš nakreslit 10 skic a to, jak k tomu sám přistoupíš se pak zhodnotí na konci. Kdybych mohla, zůstala bych v Brně, jenže tam vysoká oděvní chybí. V Plzni je to náročnější v tom, že musím jezdit často do Prahy, kvůli látkám, materiálům a módním akcím. Ale miluju plzeňské inspirativní náměstíčko.

 

Prozradíš, jak jsi našla tak super místo na focení?

Byl to těžký boj. Měla jsem potvrzené focení v Orco Bubenská, ale den před focením mi oznámili, že kvůli bouráni Orca je focení nemožné. Ale mám skvělého, pohotového kluka co má přehled v Praze.

Kromě módy se věnuješ taky fotografii, fotíš momentky, portréty ale třeba i fashion a produktovky. Kdyby sis musela vybrat jen jedno, byla by to fotka nebo návrhářství?

Jednou jsem si už vybírat musela a to v období posílání přihlášek na střední. Fotka mě hodně lákala, ale asi bych se nechtěla vzdát možnosti tvořit něco v 3D formátu. Výběrem studia oděvu se mi podařilo skloubit obě věci. Líbí se mi, že máme na škole předměty jako jsou Módní nebo Analogová fotografie. Také mám výhodu v tom, když si fotím věci sama, že nemusím interpretovat fotografovi myšlenku a představu v mé hlavě. Taky mě ale lákalo, zkusit, jak to vidí někdo jiný, proto jsem tentokrát spolupracovala s Dummi.

Plánuješ i módu pro kluky? Na co se od Tebe dál můžeme těšit?

Prý je díra na trhu se stylovými trenýrkami ))) Netuším, kam mě voda zanese, ale vyloženě pánské oděvy mě nelákají, asi bych se tomu vyhla cestou unisex. Teď zrovna pracuji na klauzuře. Zabývám se náhodilostí vlévání řek do moře. Inspiruji se satelitními snímky Země (dělá to neuvěřitelné vzory a barvy). Takže to bude zase o barvách, tentokrát ale v povrchové úpravě látky.

Tvorbu Adély můžeš sledovat na jejím facebooku: Adéla M.

Photocredits:

Dummi Lewczyszyn / instagram / web

Designs:

Adéla M. / instagram

MUA:

Kristýna poláková

 

share post to: