Dj Alan Wood – vjemy a synestezie Brna

 

Brněnský dj Alan Wood přináší na lokální scénu ambientní sound, který je u nás stále poněkud přehlížený. Hudba je pro něj neodmyslitelně spojená i s vizuální stránkou, svoje mixy doplňuje fotkami zdánlivě banálních situací, které postprodukcí deformuje a dává jim úplně jiný význam. Sám o svém kreativním procesu říká, že hudbu vnímá jako barvy a to se potom odráží i na jeho celkové tvorbě. Bavili jsme se spolu o brněnské klubové scéně, projektu Porn Bodies, ale i o drogách jako zdroji inspirace. Klikni play a zaposlouchej se do nekonečně vyklidněnýho vesmíru.

Alane, tvoje tvorba má na Brno poměrně netradiční sound, děláš vlastně takovou vyklidněnou, ambientní hudbu. Kdy jsi zjistil, že se chceš stát djem?

K hudbě jsem byl veden už od malička – můj taťka byl velký hudební nadšenec, už jako malý kluk jsem hodně poslouchal Claptony, Jimmyho Hendrixe a prakticky tvorbu od šedesátek až do devadesátek. Táta má obrovskou kolekci cédéček, mám i fotku jak si mezi nimi na skříni hraju. Sen o djství se zrodil, když jsem v pěti letech viděl na MTV vystoupení Daft Punk.  Příležitost k hraní jsem dostal až o dost později díky Sadanovi z Vibe klubu.

Byl to vždycky ambient?

Ze začátku jsem hrál hlavně UK house, postupně jsem se ale vyvíjel dál. Zlom směrem k ambientní hudbě přišel po setkání s jednou slečnou, která se stala mojí životní múzou a představila mi Christian Löffler. Dneska už prakticky žádné mixy neposlouchám, jen občas od svých oblíbených djs a producentů.

Chodí lidi v Brně na takovou hudbu? Přece jen to není úplně party skákačka…

V Brně je to trochu omezenější, hodně se tu scéna rozděluje na jednotlivé hudební tábory. Mám dojem, že je v tom spousta lidí pořád hrozně křečovitá, mají problém se uvolnit a zaposlouchat a posoudit, co se jim vlastně líbí nebo ne. Když to srovnám třeba s Prahou, ten sound co hrajeme tady, tak tam máš xy podobně zaměřených klubů, kdežto tady v Brně jsme trochu zaspali. Celá scéna se tady točí kolem pár klubů, ale počet lidí, co by ocenili house nebo alternativní elektroniku je menší.

Co by Brnu pomohlo?

Brno by si určitě zasloužilo svůj pravidelnější festival, kde by se potkávali lidi ze zahraničí i zbytku republiky. Já třeba chci objevovat více začínajících djů, kteří hrají podobný sound a tu komunitu tady dát dohromady a rozšířit. Rád bych to propojil s uměním, módou a vytvořil klub, kde budou mít tihle lidé takovou domovskou základnu. Což vlastně VIBE začíná plnit.

 

 

Kromě svojí vlastní tvorby se věnuješ i jednomu společnému projektu.

Vzniklo to vlastně úplnou náhodou, už dlouho jsem chtěl založit nějaký djský projekt se slečnou, což u nás není úplně typické. Vesmír funguje záhadně, takže o pár měsíců později jsem poznal zakladatelku Wolfgangu Viky, když jsem k nim nesl plakát na nějakou naši akci a pozval jsem ji do Vibu na trenink a pri něm jsme zjistili, že máme spoustu společného

Proč vlastně název Porn Bodies?

Název vzniknul, když jsme skládali svůj druhý mix a objevovaly se tam samá jména od producentů jako Ricardo, Giorgo, Marco – prostě typická porno jména. Když nás pak lidi chtěli vyhledat, tak jim to našlo vždycky i porno, takže jsme to nakonec upravili na PB studio 16, aby to bylo pro lidi lépe dohledatelný. Během prvního roku zažili spoustu skvělýho hraní, ať už Grape nebo různé menší festivaly, dokonce si nás objednali na párty jedni středoškoláci. Taky jsme hráli v takové staré budově poseté stříbrnou fólií a tam byly fialový neony a lasery, bylo to hodně punkový ale zároveň i správně porňácký – byla tam stage z televizí na kterých jelo porno. Hodně často hraju přímo na krámě Wolfgangu, holky mají už od začátku pozitivní vztah k hudbě a jsou otevřený i alternativnímu soundu.

Taky se teď podílíš na renovaci klubu Vibe?

Nebál bych se to nazvat renesancí. Tam se celkově změnilo skoro všechno, ten prostor teď kousek po kousku upravujeme na naši vizi. Zrovna děláme na nové vizuální stránce baru, stage, zavedly jsme i lounge. V prostoru lounge na to mají lidi víc času, prostoru, můžou si dát drink a zaposlouchat se.  Na druhého druhý máme italskou midi-bohyni Djku Giorgia Angiuli, která do mixů používá dětské hračky, tak se určitě stavte!

Jak vznikají tvoje fotky?

Abych byl upřímný, tak hodně těm mým fotkám pomohlo LSD. Já jsem tady tomu obecně hodně otevřený. Fotím často docela banální motivy, se kterýma si pak různě hraju, upravuju v postprodukci. Mám takovou úchylku, že když jsem někde na akci, tak vyfotím aspoň jednu fotku, kterou objevím až ráno při procházení fotek, vždycky je to takový vizuální úlet. Chci se teď víc ponořit do grafiky, do profesionálních úprav a dál ty fotky modifikovat a posouvat.

 

 

Můžou teda být drogy inspirací i pro hudbu?

Drogy jsou hodně velkou součástí hudební scény, ať už mluvíme o šedesátých letech – lehká psychedelika, pomalu se to přesouvalo k heroinu a kokainu, což je podle mě i dost vidět na tvorbě některých umělců, takovým příkladem je třeba James Brown.  Akorát tady tyhle drogy už přichází s určitými démony. Je to hodně ovlivněný i tím jak člověk vyrůstá, spousta umělců měla relativně těžký dětství a to se pak odrazuje i v tom psychedelickým světě.  Jako se vším se to ale musí brát s rozumem, může to ničit životy, tvorbu a tak dál. Je to pak na zvážení každého, jestli pro něj má smysl tyhle látky používat, ať už jde o tvrdší drogy nebo třeba jen alkohol. Alkohol je taky tradičním spouštěčem tvorby pro spoustu umělců, ale podle mě dost zabíjí tu uměleckou duši.

 

Mimo jiné taky hodně cestuješ, jak bys srovnal přístup k drogám v Brně s městy v zahraničí?

Líbí se mi, jak se mění přístup – třeba na festivale v Británii jsou stánky, kde si můžeš nechat otestovat drogy, řeknou ti složení a na základě toho ti doporučí, jak dosáhnout toho klidného a co nejbezpečnějšího užití.  To mi třeba v Česku dost chybí – třeba i brožury v klubech, kde by se člověk dozvěděl doporučení, s čím ty věci nekombinovat. Jsme k tomu pořád dost skeptičtí a neotvíráme se konverzaci o drogách. Spousta lidí tady sice pravidelně drogy užívá, ale je to pro ně pořád veliké tabu. Už bychom měli zapomenout na ty umělé bariéry a měli bychom se o tom začít konečně bavit. Ať se nestává, že se někdo z neznalosti a nezkušenosti předávkuje a ztratíme tak něčí život úplně zbytečně.

 

Máš nějakou hudebni metu?

Mám svoji konkrétní vizi, co si postupně plním. Chtěl bych se dostat na kombinaci digitál + vinyl a víc používat live midi, synťáky a nejlíp i moduláry, co používají kluci z Bastl Instruments, konkrétně třeba HRTL. Tím jak mě baví hrabat se v těch knobech a hrát si, tak potřebuju tu hudbu tvořit víc organicky a hledat svůj individuální sound. Rád bych začal s bass kytarou a doplnil ty svoje vystoupení i třeba o živý vokály. Moc mě baví kapela The XX, kteří to právě skvěle kombinují, měl jsem štěstí je vidět naživo a byla to úplně orgasmická show.  Pro mě to není otázka peněz, ale srdcová záležitost. Jsem rád, když mi někdo zaplatí cestu a třeba něco málo navíc, ale hlavně je to pro mě o tom odvést dobrou práci, někam vycestovat a zažít jinou kulturu. Taky seznámit se s ostatními djs po světě, navzájem se doporučovat a vytvořit takovou celosvětovou rodinku.

Porn Bodies: Alan společně s Viky z Wolfgangu

Na čem teď pracuješ?

Teď mám rozdělaný pokračování mixu Spacestation, který vznikl docela záhadně, když jsem se pohádal s tehdejší přítelkyní a nahrál jsem ho ve čtyři ráno – má to 110bpm, takže je to vyloženě chuťovečka, mix co není úplně pro každého. V tom pokračování se chci z té vesmírné stanice odpíchnout i někam dál do galaxie.

Máme za sebou celý rok 2017, jaké hudební novinky tě nejvíc oslovily?

Velmi mě baví akce Komiks a zároveň i inspirují, jsou to vlastně eventy zaměřený na techno a zase mají skvělý komixový vizuály. Dál můžu doporučit klučinu Palms Trax z Bristolu, ten teď působí v Berlíně a vydává skvělý mixy na lablu Lobster thermin a Dekmantel. Jinak tady v Brně mě moc bavil naživo Christian Löffler. Rozhodně má Brno na víc a do budoucna se tady ta scéna určitě začne probouzet.

Sleduj Alanovu tvorbu na facebooku / instagramu / soundcloudu

 

share post to: